Soudní znalec a odhadce nemovitostí.

Osoba, která byla jmenována v souladu se zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících ministrem spravedlnosti, má tu možnost titulovat se označením soudní znalec nemovitostí. V ojedinělých případech může být zájemce jmenován i pověřeným předsedou krajského soudu. Kvality jednotlivých uchazečů posuzují tzv. krajské poradní sbory, které pečlivě vybírají, kdo splňuje náročné předpoklady na vykonávání znalecké činnosti nemovitostí. Základní předpoklady uchazeče o post soudního znalce nemovitostí jsou: vysoká škola stavební, ekonomická nebo právní, dále minimálně dvouleté navazující studium v oboru oceňování nemovitostí a zpravidla 10 let praxe v oboru. Jedná se však výhradně o nenárokovou pozici. Ministr spravedlnosti, případně předseda krajského soudu, musí mít potřebu uchazeče soudním znalcem jmenovat.

V porovnání se soudním znalcem je odhadce nemovitostí živnostníkem, přičemž se jedná o živnost vázanou na předchozí ekonomické nebo stavební vzdělání. Kritéria pro získání živnosti však nejsou tak náročná, jako v případě jmenování soudním znalcem. Soudní znalec nemovitostí je trestně odpovědný za výsledky své činnosti. Odhadce nikoliv.

Činnost odhadců nemovitostí je hojně využívána například bankami nebo pojišťovnami. Na soudní znalce se obrací především finanční úřady, soudy, ale i fyzické a právnické osoby, které potřebují znalecké posudky pro daňové účely nebo různá finanční vyrovnání (např. při dědickém nebo rozvodovém řízení).